Ministr Dienstbier úvodem prohlásil, že je zatím brzy, aby novináři od něho očekávali nějaké zásadní prohlášení k další koncepci československé zahraniční politiky. Do svého úřadu nastoupil před čtyřmi dny. Zatím se blíže seznamuje jak s chodem federálního ministerstva zahraničních věcí, tak i s činností našich zastupitelských úřadů. V této souvislosti dal ministr zcela volný prostor otázkám přítomných novinářů. Odpovídal uvolněně, otevřeně a konkrétně. Samozřejmě, že se nemohl vyhnout odpovědím na otázky spojené s řadou oblastí budoucí zahraničněpolitické orientace naší země. Z tohoto hlediska je zajímavé, jak hodnotil dosavadní zaměření a nové prespektivy. Řekl k tomu:

Je zřejmé, že politická změna v Československu také zásadně mění postavení Československa na mezinárodní scéně. Zatímco dosud Československo bylo ledovcem ve středu Evropy, překážejícím rozvoji porozumění a evropskému procesu, jsem přesvědčen o tom, že nyní právě vzhledem k naší pozici ve středu evropského kontinentu a vzhledem k tomu, že úroveň našeho hospodářství i úroveň politické kultury, jaká se projevila v uplynulých týdnech, nám umožňuje býti stabilním faktorem ve středu Evropy. Měli bychom se tedy z toho ledovce přeměnit naopak v jednoho z nejaktivnějších iniciátorů evropského sblížení. Naším cílem je – a to je koneckonců i vyhlášená politika Varšavské smlouvy – přejít od blokového pojetí evropské bezpečnosti k pojetí demokratickému a pluralitnímu, z čehož samozřejmě vyplývá i požadavek zrušení vojenských bloků. Jsme si ovšem vědomi, že toho nelze dosáhnout žádnými jednostrannými akcemi, nýbrž ve všeobecné shodě všech účastníků evropského procesu, který je ovšem třeba chápat jako, řekněme, proces helsinský.

Dalším takovým tematickým okruhem, na který se novináři naši i zahraniční často ptali, byla otázka setrvání Československa v RVHP. Tady je ministrova odpověď:

Členství v RVHP je dneska otázka, která se diskutuje ve všech zemích, které jsou účastníky tohoto hospodářského společenství. A není žádný důvod vystupovat z této instituce, ale myslím si, že je všeobecná shoda v tom, že tuto instituci je třeba zcela zásadně přetvořit a přeměnit ji z organizace vzájemné výměny zaostalého zboží v instituci, která bude schopna stimulovat nejmodernější technický rozvoj v této oblasti. To ovšem je možné také jenom ve spolupráci se západní Evropou, v zásadě v otevření se světovému trhu.

Dalším dotazem byla otázka přítomnosti sovětských jednotek na našem území. A to jak v kontextu bilaterálních vztahů Československa se Sovětským svazem, tak i s ohledem na celkovou rovnováhu sil na našem kontinentu. Náš nový ministr zahraničních věcí k tomu uvedl:

V současné době se připravují pozice obou stran. V zásadě mohu zatím říct pouze to, že vycházíme se situace, kdy byla odmítnuta, odsouzena intervence do Československa; v tomto smyslu tedy jak moskevský protokol, tak smlouva o dočasném pobytu vojsk v Československu jsou tedy z hlediska mezinárodního práva neplatné, protože jich bylo dosaženo pod nátlakem. Znamená to tedy jednat o tomto statutu znovu a pokud jsem zatím v tomto smyslu měl někde rozhovory, i se sovětskými představiteli, myslím si, že v otázce stahování sovětských vojsk budeme moci dojít v krátké době k porozumění.

Na otázku Československého rozhlasu, zda a jakým způsobem bude modifikována naše zahraniční politika vůči bezprostředním sousedům Československa, Jiří Dienstbier řekl:

Myslím si, že to, co by se mělo modifikovat hlavně, je, abychom přešli od velkých gigantů, slov vedoucích ke gigantomanii, která nepřináší výsledky, ke konkrétní práci a činnosti v těch oblastech, kde můžeme dosahovat konkrétních výsledků. Z toho pro mě například vyplývá, že musíme především se snažit
rozvíjet vztahy s našimi sousedními státy a tímto prostřednictvím se dostávat dále a dále do Evropy, samozřejmě v tom smyslu, abychom nenarušovali existující instituce a naše mezinárodní závazky, ale abychom tyto závazky rozšiřovali ku prospěchu všech.

Samozřejmě, že otázek bylo mnohem víc, týkaly se mnoha věcí, Blízkého východu, například o jeho problematice se ministr Dienstbier vyjádřil tak, že každý národ má právo určovat svůj osud, a pokud dochází ke konfliktům, je nezbytné řešit je jednáním, dialogem. Československo není zemí, která může řešit problémy Blízkého východu, to musí udělat samotné národy této oblasti, teprve potom jí můžeme poskytnout pomoc a podporu v tomto zápase.

Na dotaz o úpravě vztahů Československa a Izraele J. Dientbier řekl, že k ní dojde velice brzy.

Z dalších otázek, kterých se nový československý ministr zahraničí dotkl, bych chtěl připomenout například to, že všichni bývalí českoslovenští občané, kteří se chtějí vrátit zpět do vlasti nebo Československo navštívit, mají otevřené dveře. Zastupitelské úřady dostaly v tomto směru příslušné pokyny. K problematice sjednocení Německa Jiří Dienstbier uvedl, že každý národ včetně Němců má právo na samostatnou volbu vlastního osudu. Proces sjednocení obou německých států musí ale probíhat v rámci sjednocení Evropy.

K československo-sovětským vztahům Jiří Dienstbier podotkl, že nynější změny v naší zemi vytvářejí předpoklady pro jejich zlepšení.

J. Dienstbier také mimo jiné řekl, že se v závěru tohoto týdne sejde s rakouským ministrem zahraniční Aloisem Mockem, aby spolu demonstrovali otevření našich hranic s Rakouskem. Pokud jde o cesty československých občanů do zahraničí, ministr prohlásil, že se bude snažit o to, aby padly veškeré překážky a omezení tak, jako je to třeba nyní při cestách do Polska.