81 |
. 1989, 15. prosinec, Praha. Rozhovor redaktorů Československé tiskové kanceláře s Václavem Havlem o jeho kandidatuře na úřad prezidenta republiky.
Kdy jste se definitivně rozhodl kandidovat na funkci prezidenta ČSSR? Tři hodiny před tím, než jsem byl navržen na Václavském náměstí Občanským fórem a Veřejností proti násilí. Rozhodl jsem se k tomu z důvodů, které jsem už několikrát při různých příležitostech řekl, totiž proto, že jsem vždy v životě nadřazoval zájmy obecné nad zájmy vlastní. Kdybych to nedělal, tak bych býval nebyl například několik let ve vězení. Tři hodiny před tím, než ta kandidatura byla vyhlášena, jsem byl přesvědčen o tom, že je v obecném zájmu, abych ji přijal. Tato kandidatura je však od první chvíle svázána s jednou podmínkou: že nebude vržen klín mezi Alexandra Dubčeka a mě. Občanské fórum ani Veřejnost proti násilí, jeho sesterská organizace, si nepřejí, aby se komukoliv podařilo vrazit klín mezi slovenské a české voliče. Jak jsem slyšel, ve vašem rozhodnutí hrála roli vaše žena. Vy jste ji přesvědčil, aby souhlasila? Nepřesvědčoval jsem ji já, já nikoho nepřesvědčuji o tom, že mám být kandidátem na prezidenta, tedy ani svou ženu. Přesvědčovali ji i tom ti, kteří přesvědčili mě. Jste známý jako dramatik, čestný člověk. Jaké podle vašeho názoru máte ještě další předpoklady, abyste mohl zastávat takovou funkci? To je otázka, která by měla být spíše položena těm, kteří mě navrhují, než mně samému. Já mohu pouze říci, že kdybych byl prezidentem, ať tou či onou formou, s jakými podmínkami bych to spojoval, co bych dělal, jak bych si to svoje prezidentství představoval. Na tu otázku mohu odpovědět. Nemohu odpovědět na otázku, jestli jsem na tu funkci vhodný. To se musíte zeptat jiných. Jaký je tedy váš volební program? Čím byste začal? Snad vůbec nejdůležitější úkol, který bych měl a který bych cítil jako svou povinnost, je, v rámci možností, které by mi tento úřad dával, střežit pokojnost, mírumilovnost, důstojnost společenského pohybu, který někteří nazývají revolucí a který začal více než před třemi týdny v naší zemi. Začali ho, jak víte, studenti, ti dali této revoluci, budeme-li to tak nazývat, její krásnou tvář, kterou obdivuje celý svět. Já bych si bral jako svůj důležitý úkol, aby tato krásná tvář nebyla pošpiněna intrikami, pletichami, špínou všeho druhu. Vy si možná vzpomínáte, že před časem Občanské fórum pozvalo na tribunu na Letenské pláni dva příslušníky pohotovostního pluku. Podařilo se, že tři čtvrtě milionu lidí se spolu s Václavem Malým modlilo Otčenáš, aby bylo těmto lidem odpuštěno. To je modelová situace, která by měla být jakýmsi vzorem pro všechno další. Souvisí s tím i to, a já bych se o to v rámci svých eventuálních možností maximálně snažil, aby v této zemi nebyl hon na nikoho. Nesmí být tudíž ani hon na komunisty. Musí být spravedlnost, ale ne msta. Komunistická strana má milion sedm set tisíc členů, všichni jsou našimi spoluobčany a je mezi nimi bezpočet lidí, kteří jsou stejní jako my ostatní, kterým jde o to, aby tato země žila v demokracii. Kteří museli dvacet let mlčet jako daleko větší počet těch zbývajících a kteří právě proto, že jsou komunisty, mají jakousi odpovědnost vyvést zemi z toho, kam ji komunistická strana dovedla. Já se domnívám, že je povinností – úkolem komunistické strany, aby se co nejrychleji obrodila, aby do nového čela postavila ty nejlepší lidi, kteří jsou přáteli nových a odpůrci starých pořádků. Stěží si umím představit, že bez potenciálu skrytého uvnitř komunistické strany by to šlo hladce. Já jsem navržen Občanským fórem a můj program je spjat s ideály Občanského fóra. A chcete-li, mohu ty ideje zopakovat. Občanské fórum se domnívá, že by měl být, pokud možno brzy, zvolen prezident pracovní, prozatímní, nikoliv prezident-symbol. Prezident, který by poskytoval jakési záruky, že dovede tuto zemi ke svobodným volbám, z nichž svobodně vzejde nový parlament. Ten v souladu s ústavními tradicemi svobodně zvolí prezidenta na pět let. Jaký je váš vztah k sociálním jistotám v této zemi? Většina obyvatel této země je stále ještě spojuje se slovem socialismus. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem, a to, co je spojeno se čtyřicetiletou érou totalitního způsobu vlády. Proč Občanské fórum odmítá přímé volby, i když parlament nemá jeho důvěru? Občanské fórum odmítá referendum z mnoha různých důvodů. Jeden z hlavních je, že ohromný kredit, který naše země získala za poslední tři týdny ve světě, nesmí být znehodnocen, promarněn, ztracen. Referendum by si vyžádalo přinejmenším tři měsíce příprav. Nesmírně důležitá doba šesti měsíců do svobodných voleb, kdy se musí přestrukturovat parlament, přijmout spousta nových zákonů, přestrukturovat vláda, kdy se musí smysluplným způsobem a bez sociálních otřesů proměnit polovičatá takzvaná přestavba, chystaná předchozím režimem, ve skutečnou ekonomickou reformu. A z těchto šesti měsíců by tři byly ztraceny prezidentskou kampaní, která by byla jakousi hrou na Ameriku v zemi, která Amerikou není. Já věřím v politickou kulturu tohoto národa. Věřím, že by z toho referenda vzešel dobrý prezident. My se nebojíme, že by si národ zvolil špatného prezidenta, my se bojíme, že tři měsíce takto důležitého času – možná, že těch šest měsíců je nejdůležitějších v dějinách této země od 28. října [1918] – bude zpoloviny ztraceno tímto způsobem. Těch důvodů je více, ale myslím, že rozhovor s ČTK je něco jiného, než psát esej o referendu. Kdybyste nebyl zvolen, jakého politika byste rád viděl na Pražském hradě? Politika, který moc nemluví a který se dovede rychle rozhodovat, který jedná a který pracuje. |