Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
Dokumenty a texty o šíři a váze občanské společnosti v posledních třech letech komunistického režimu v Československu byly vybrány jako stručná základní informace ilustrující hlavní proudy a osobnosti protitotalitní rezistence. Do tohoto poněkud zjednodušujícího výběru jsme zařadili dokumenty známých, ve své době nejvýrazněji vystupujících opozičních skupin či proudů i jednotlivců. Všechny zařazené texty byly publikovány jako studijní materiály k mezinárodní konferenci /Demokratická revoluce v Československu 1989. Předpoklady, průběh a bezprostřední následky/, která se konala v Praze 14.–16. října 1999. Viz /Hlasy občanské společnosti 1987–1989. Výběr z textů a dokumentů/ (k vydání připravil Jiří Suk ve spolupráci s Milenou Janišovou a Vilémem Prečanem). Československé dokumentační středisko, o.p.s. a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., Praha 1999, 111 stran.

1988, 16. duben, Praha. ─ Úvodní prohlášení Nezávislého mírového sdružení ─ iniciativy za demilitarizaci společnosti.

Život v míru je základním právem člověka. Odstranění zbraní však skutečný mír nezajistí, ani nezaručí jeho trvalost. Je úkolem každého národa vytvářet vnitřní předpoklady pro to, aby mohl stav beze zbraní zvládnout, a na tomto úkolu musí spolupracovat všichni občané.

Podepsání sovětsko-americké dohody o odstranění raket středního a kratšího doletu z evropského území, stejně jako ochota představitelů obou supervelmocí pokračovat v započaté cestě, v nás vzbudilo novou naději, že dějiny lidstva nejsou předurčeny vyústit v jadernou katastrofu.

Tento nový aspekt ve světových dějinách vzbuzuje radost. Nechápeme jej však jako úlevu, ale naopak jako posilu k nové práci. Otázky míru a mírové budoucnosti země nejsou jen věcí dvou supervelmocí, jejich představitelů a jejich lidu, ale jsou věcí každého občana každého státu.

To, co platí o ostatních otázkách společenského života, platí plně i o otázce míru. Mír je věcí každého člověka, a to zejména v tom smyslu, že nezačíná a nerozhoduje se toliko na nejvyšší úrovni, ale v každém jednotlivci, v každé rodině, v mezilidských a občanských vztazích, v každém městě a státě. Jsme přesvědčeni, že na těchto rovinách je dostatečné pole působnosti pro mírovou práci každého člověka, a máme naději, že takové působení může mít dalekosáhlý dopad.

Nezávislé mírové sdružení nemá organizační strukturu, ale vzniká jako volné společenství lidí, kterým není lhostejná budoucnost lidstva a vlastního národa, kteří pozitivní posun ve světových dějinách chápou jako výzvu a závazek k občanské a osobní angažovanosti. Jedná se o společenství, které není a nechce být vázáno na žádný politický, ideologický či náboženský systém, ale je spojeno touhou po důstojném životě. K tomuto společenství se může podle svých možností připojit každý, pro koho mír znamená víc než odvrácení válečné hrozby a kdo chce o takový mír usilovat.

Nezávislé mírové sdružení vzniká vedle jiných mírových iniciativ z vědomí potřebnosti takové iniciativy, která není vázána na žádnou fungující strukturu.

Nezávislé mírové sdružení spojuje lidi, kteří se chtějí angažovat zejména v těchto směrech:

─ Jsme pro otevřenost ve všech oblastech života, neboť si uvědomujeme, že každé skrývání faktů vzbuzuje nepřátelství, a tím i ohrožuje mírové soužití uvnitř národa i mezi národy navzájem. Jsme pro to, aby nedůvěra a nepřátelství byly překonávány otevřeností. Chceme se zasazovat o to, aby se i vojenská problematika stala předmětem otevřené veřejné diskuse.

─ Chceme usilovat o překonávání bariér »posvěceného« nepřátelství. Odmítáme ideologie, které líčí příslušníky druhého tábora jako apriorní nepřátele a které toto nepřátelství povýšily na ctnost.

─ Chceme usilovat o to, aby výchova, kultura i politika vycházely z úcty k životu a ke všem hodnotám, které lidský život spoluvytvářejí, a to od výchovy ve školách až po výchovu v armádě, od kulturního a uměleckého působení až po působení prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.

─ Chceme se zasazovat o to, aby právní normy i organizace života v armádě vytvořily podmínky, které by umožnily občanu chápat službu v ozbrojených silách jako čestnou povinnost, a ne jako nutné zlo, vyvolávající spíše pocit uvěznění a naprosté marnosti. Uznáváme také právo jednotlivce odmítnout službu v ozbrojených silách a jsme proti tomu, aby za tento postoj byli lidé předváděni před soudní tribunály. Mělo by být zájmem každého státu hledat pro tyto lidi možnost náhradní služby.

─ Jsme pro jednání na všech úrovních, které posílí bezpečnost a důvěru mezi národy. Chceme podporovat všechny snahy o rozumná mírová řešení konfliktů, chceme podporovat všechny kroky naší země, které směřují k posílení mezinárodní důvěry a k odzbrojení.

Tento dopis zasíláme: prezidentu ČSSR, Federálnímu shromáždění ČSSR, vládě ČSSR, České národní radě, vládě ČSR, ÚV KSČ, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, České mírové radě, Křesťanské mírové konferenci, Pacem in terris, kardinálu Františku Tomáškovi, Synodní radě Č[eskoslovenské]C[írkve]E[vangelické], Ústřední radě C[írkve]Č[eskoslovenské]H[husitské], ČTK, ČST ─ redakci Aktualit, redakci Rudého práva, AFP, zahraničním mírovým organizacím.

Tomáš Dvořák, U železné lávky 6, Praha 1, 110 00

Jan Chudomel, Krkonošská 2, Praha 2, 120 00

Jáchym Kaplan, Českomalínská 47, Praha 6 ─ Bubeneč, 160 00

Hana Marvanová, Vrchlického 96, Praha 5, 150 00

Jiří Pavlíček, Sídliště Pivovar 2888, Mělník, 276 01

Další zájemci o činnost v této iniciativě jsou vítáni

Dopis č. 1 Nezávislého mírového sdružení ─ iniciativy za demilitarizaci společnosti

Základní vojenská služba v ČSSR činí dle § 27 branného zákona dva roky. Jejím cílem je všestranně připravit mladé muže k obraně vlasti, jakkoli chceme věřit, že k takové potřebě nikdy nedojde.

Dva roky se nám však jeví jako doba neúměrně dlouhá:

Dvouletá pauza po získání kvalifikace snižuje účinnost odborného vzdělání. Úroveň odborných znalostí a dovedností pak při nástupu mladého člověka do zaměstnání už zdaleka neodpovídá možnostem, které mu vzdělání poskytlo.

Navíc průběh základní vojenské služby přispívá k prohlubování již tak porušeného vztahu k práci, vede k nezájmu, pasivitě, lhostejnosti ─ v důsledku pak nutně dochází ke značným celospolečenským ztrátám.

Nástup základní vojenské služby vytrhuje mladé lidi z jejich prostředí v době, kdy utvářejí pevné vztahy přátelské i partnerské, kdy mnozí již zakládají vlastní rodiny ─ je to skutečnost, která spolupůsobí při vzniku negativních jevů v mezilidských vztazích i v psychickém stavu jednotlivců.

Z neúměrnosti délky základní vojenské služby k potřebám základního výcviku a z nedobrých poměrů, jaké v naší armádě panují, narůstají vnitřní pocity zbytečnosti, marnosti, nesmyslnosti ─ ty přispívají k postupné ztrátě aktivního přístupu k potřebám společnosti, k oslabení až úplné ztrátě osobní odpovědnosti za to, co ve společnosti probíhá.

Navrhujeme proto všeobecné zkrácení základní vojenské služby v naší zemi. Jsme přesvědčeni, že by tento krok přinesl cenné výsledky. Došlo by k potřebnému posílení důvěry mezi oficiálními strukturami státu a občany. Mladí lidé, jichž se tento problém týká, by tak mohli pocítit, že na jejich zájmech skutečně záleží.

Významný by byl i ekonomický přínos pro společnost, kterého by se docílilo uvolněním pracovních sil a finančních prostředků pro potřebné oblasti národního hospodářství.

Zkrácení základní vojenské služby by v neposlední řadě vedlo k posílení důvěry v mezinárodním měřítku, neboť odstranění nebezpečí války napomáhá nejen snižování zbrojního potenciálu, ale i snižování početního stavu armád a taková organizace, která odpovídá jejich obrannému charakteru.

Žádáme kompetentní orgány, aby se zabývaly naším podnětem ke zkrácení základní vojenské služby a na toto téma rozvinuly veřejnou diskusi.

Tomáš Dvořák, Jan Chudomel, Jáchym Kaplan, Hana Marvanová, Jiří Pavlíček

Tento dopis posíláme: Federálnímu shromáždění ČSSR, vládě ČSSR, České mírové radě, ČTK

Archiv ÚSD AV ČR - Informace o Chartě 77, samizdat. Ed. nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77, ročník 11 (1988), č. 8, s. 11-14.

 
tobacamptobacamp
tobacamp