1989, 19. prosinec, Praha. Promluva Václava Havla na manifestaci studentů na Václavském náměstí.

Především bych se vám chtěl omluvit, že nejsem tady mezi vámi u sochy svatého Václava. Věřte mi, že mám k tomu vážné důvody. Musím sledovat průběh
plenárního zasedání Federálního shromáždění, připravovat se na večerní tiskovou konferenci pro celý svět, kterou budu mít. Nicméně jsem blízko vás. Jsem v sídle Občanského fóra na dolní straně Václavského náměstí a kdybyste mě chtěli vidět přímo osobně, pak – podaří-li se vám tam od toho Václava nějak přesunout spořádáně k dotyčnému domu Občanského fóra – tak vás z balkonu rád uvidím. Já ostatně jsem většinu z vás viděl z okna. Při sledování schůze Federálního shromáždění jsem průběžně koukal z okna a četl jsem všechny nápisy. Byl jsem ohromně dojat a potěšen vaším množstvím i tím, že se tolikrát objevovalo mé jméno. Tuto podporu mé osobě samozřejmě nechápu jako podporu pouze mé osobě, ale jako výraz vaší vůle, aby to všechno, co se tu začlo, dobře dopadlo, a chci vám teda za to poděkovat.

Zvlášť bych chtěl poděkovat těm studentům, co přijeli až ze Slovenska, i těch je mezi vámi hodně.

Já jsem včera uklidňoval vaše rodiče ve slovenském rádiu, aby o vás neměli strach, ale naopak byli na vás hrdi, že vaše výprava do Prahy má svůj smysl, že vytváří v Praze atmosféru, která přispívá k lepší budoucnosti obou našich národů. A k té atmosféře patří a to mě obzvláště potěšuje – mimo jiné i tak trochu jako divadelníka –, že to má všechno takový bezprostřední, veselý, spořádaný, ukázněný ráz. Je to jakýsi největší majáles, jaký v posledních letech jsme tady v Praze zažili.

Snad bych měl opakovat to, co jsem už vícekrát řekl při různých příležitostech, ale co jste možná neslyšeli, protože nikdo dnes nemáme čas poslouchat rádio nebo televizi. Snad bych měl ještě jednou říct, že nikdy nezapomenu při své práci, ať budu čímkoli, na to, že jste to byli vy, studenti, kteří nejen tuto naši pokojnou revoluci začali, ale že jste to byli i vy, kteří jí vdechli tu povahu, kterou má, kteří jí vtiskli tu krásnou tvář, kterou má. Tu tvář, kterou dnes obdivuje celý svět.

Pomáhejte nám všem, pomáhejme si navzájem v tom, aby si tuto tvář uchovala tato revoluce až do konce, až do svobodných voleb. Ať žije svoboda!