Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
Kompletní soubor dokumentů Občanského fóra z období od 17. listopadu do 30. prosince 1989 včetně archeografického úvodu, anglického resumé, seznamu použitých zkratek a jmenného rejstříku vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v brněnském nakladatelství Doplněk v roce 1998 pod názvem SUK: Jiří: Občanské fórum. Listopad–prosinec 1989. 2. díl – Dokumenty, 330 stran. Edice dokumentů je založena na písemnostech z Archivu Koordinačního centra Občanského fóra. Doplňuje a rozvíjí podrobnou chronologii listopadových a prosincových dnů roku 1989.
1989, 19. prosinec, Praha. Společné prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra a Sdružení stávkových výborů k budoucnosti odborového hnutí.

Společné prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra a Sdružení stávkových výborů

Důsledná obnova demokracie proniká do všech oblastí naší společnosti. Odbory jsou její neodmyslitelnou součástí. V nových ekonomických podmínkách budou na jejich činnosti v mnohém záviset sociální jistoty pracujících, jejich životní úroveň, charakter práce, vytváření dalších pracovních příležitostí, měly by mít své slovo ve zdravotnické péči, při vypracování systému důchodového zabezpečení atd.

V totalitním systému vlády jedné strany došlo k naprosté degeneraci celého tzv. Revolučního odborového hnutí. Ta postihla všechny jeho organizační stupně, jak v řídicí oblasti, tak i v podnicích, závodech a v dalších pracovištích. Tato degenerovaná struktura, založená na centralistickém principu, se nemůže stát základem pro vytvoření nových moderních odborů. Je zakořeněná několik desetiletí v různých, navzájem spjatých aparátech a je větším nebezpečím, než si lidé uvědomují.

V rozhodujících dnech naší demokratické revoluce se ÚRO, ČOR a SOR, jakož i jejich četné odnože projevily jako kolektivní stávkovaz, postavily se na stranu byrokratické moci a byly opět ochotny – v duchu své dlouholeté tradice – krýt a omlouvat mocenskou zvůli.

Když posléze ÚRO a jeho odnože zjistily, že jejich postavení je neudržitelné, snažily se zachránit svou tvář některými změnami. Nejdříve vyměnily zdiskreditovaného předsedu ÚRO. Když to nepomohlo, zrušily předsednictva ÚRO a ustavily Akční výbor ROH, o němž tvrdí, že byl demokraticky zvolený.

Sdružení stávkových výborů, k němuž se v dané chvíli hlásí více než šest tisíc stávkových výborů, nemůže uznat tento Akční výbor za představitele odborářů, a tudíž za svého rovnocenného partnera. Žádá, aby se Akční výbor ROH omezil na správní funkce až do doby, kdy se vytvoří a začnou fungovat nové odborové struktury.

Důvodem našeho rozchodu se strukturou a duchem dosavadních postátněných odborů však není jen jejich selhání v kritických listopadových dnech. ROH zklamalo jako obhájce oprávněných zájmů svých členů v celém období totalitní vlády. Připustilo, aby se výrobní úkoly řešily na úkor intenzity práce, za cenu neúměrných přesčasů, často za cenu porušování základních bezpečnostních a zdravotních norem. Tím umožnilo byrokratické administrativě, aby výrobní problémy řešila bez nutné modernizace strojového parku a pracovního prostředí. Tak ROH svým nemalým podílem přispělo k tomu, že se naše četné závody změnily v technická muzea.

Nechceme tvrdit, že na půdě ROH nevzniklo nic užitečného. To dobré musí nové odbory zachovat a využít.

Čekají je však zcela nové úkoly, až dosud zanedbávané nebo zcela opomíjené.

Mezi ně mimo jiné patří:
  • Pravidelně informovat své členy o skutečném růstu životních nákladů(třeba názornou formou tzv. spotřebního koše průměrné rodiny) a vyvozovat z toho závěry pro odborovou činnost;
  • vypracovat si vlastní stanovisko k radikální hospodářské reformě, včetněnávrhu na včasné vytváření nových pracovních příležitostí, protože nevyhnutelně dojde k pohybu ve skladbě našeho hospodářství, včas připravit návrhy na pomocpři rekvalifikaci lidí;
  • důsledně bránit tendenci, k níž je náchylná každá správa hospodářství a podniků, řešit výrobní úkoly na úkor bezpečnosti práce, jakož i zdravéhopracovního a životního prostředí;
  • vypracovat si vlastní projekt sociálních opatření a vůbec sociální politiky v tomto přechodném období, aby břemeno změn nedolehlo nejtvrději na sociálně nejslabší.
Proto je nutné, aby československé odborové hnutí vyrůstalo důsledně z demokratických voleb, jež požadují stávkové výbory a jejich Sdružení. Pak by se mohlo uplatnit i to dobré, co se zejména v oblasti sociální vybudovalo, ale co se také zároveň omezovalo a potlačovalo.

Naplnění tak náročného úkolu je možné jen v rámci širokého demokratického proudu, který je výsledkem spontánního projevu všech občanů Československa. Tento spontánní projev v současnosti reprezentuje společné hnutí občanů. Občanské fórum. Protože Občanské fórum si uvědomuje potřeby odborů, ztotožňuje se s prohlášením stávkových výborů. Vyzývá všechny občany, kteří si plně uvědomují naléhavost výstavby nového demokratického systému odborového hnutí, aby podpořili Sdružení stávkových výborů a pomohli tak svým svobodným rozhodnutím nové demokratické odbory co nejdříve vytvořit.

Občanské fórum spolu se stávkovými výbory a s jejich Sdružením zajistí, aby výběr delegátů na sjezdy odborových svazů byl demokratický a co nejlepší. Jaké lidi delegujeme, tak bude vypadat odborový svaz i příští odborový sjezd. Do té doby však musí být demokraticky zvolené závodní výbory spolu se stávkovými výbory a s aktivisty Občanského fóra garantem této zásadní a nutné obnovy odborového hnutí.

V Praze, 19. prosince 1989
 
tobacamptobacamp
tobacamp