1989, 26. květen, Praha. ─ Prohlášení Demokratické iniciativy se stanoviskem k přípravám nové československé ústavy a s konkrétními návrhy ─ tzv. Helsinská iniciativa k demokratizaci a vytvoření právního československého státu.

Dne 15. ledna 1989 se československá vláda připojila k Závěrečnému dokumentu vídeňské následné schůzky KBSE. Československý stát se tak zavázal »zajišťovat na svém území každému, kdo spadá pod jeho jurisdikci, lidská práva a základní svobody bez jakéhokoliv rozdílu, ať jde o rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické či jiné přesvědčení, národnostní nebo společenský původ, majetkové poměry, místo svého narození nebo jiné okolnosti« (odst. 13.7 Principů). V této souvislosti má každý účastnický stát zdokonalovat své zákony, správní předpisy a politiku v oblasti občanských, politických, hospodářských, sociálních, kulturních a dalších lidských práv a základních svobod a uskutečňovat je v praxi tak, aby bylo zrušeno vše, co omezuje lidská práva a lidskou důstojnost, a naopak bylo zaručeno vykonávání těchto práv a svobod (odst. 13.1 Principů).

Mocenský, politický i právní vývoj současného Československa nenaznačuje, že by se ČSSR chystala výše uvedeným závazkům dostát. »Zdokonalování zákonů, správních předpisů a politiky« je v podstatné míře vázáno na přijetí nové ústavy (květen 1990). Není však důvodu domnívat se, že tato ústava vyjde vstříc závazkům Československa v helsinském procesu ─ naopak, již v době jejích příprav se přijímají zákony, které směřují proti duchu vídeňského dokumentu, vyostřují vnitropolitickou situaci a fakticky zhoršují právní stav do té míry, že se bez nadsázky dá hovořit o mimořádné situaci. Za tohoto stavu věcí považuje Demokratická iniciativa za nezbytné zaujmout k současnému vývoji stanovisko a podat vlastní návrhy.

Především vznášíme námitky proti celkovému plánu na vypracování a schválení nové ústavy a způsobu, jímž má být přizpůsobeno československé zákonodárství mezinárodním závazkům. Dále uvádíme konkrétní námitky spolu s návrhy na postup, který považujeme za vhodný.

1. Má-li být nová ústava skutečně demokratická (a v každém jiném případě je její příprava více než problematická), nemůže být jejím vypracováním pověřena komise jmenovaná nedemokraticky vyššími orgány. Jde o úkol celonárodní, celospolečenský; plnění takového úkolu přísluší v moderní době zásadně demokraticky voleným zástupcům obyvatelstva.

2. Ústavu proto nemůže připravit ani FS ČSSR, protože dnes už je všeobecně zřejmé, že také FS je zvoleno nedemokraticky, volbami, které nebyly regulérní. V důsledku toho také jeho složení odpovídá pouze požadavkům na administrativní ceremoniální schvalování výnosů, které předkládají autoritativní orgány.

3. Je proto třeba přikročit k vypracování a přijetí mimořádného volebního zákona a na jeho základě zvolit ústavodárné shromáždění. Jeho úkolem má být vypracovat během krátké doby návrh nové demokratické ústavy a předložit jej k lidovému hlasování.

Navrhujeme tento postup:do:

a) schválení ústavního zákona o ukončení činnosti

FS ČSSR k 1.1.1990, o volbách do ústavodárného

shromáždění a o přípravě nové, demokratické

ústavy (včetně krátké veřejné diskuse)28.10.1989

b) volby do ústavodárného shromážděníkvěten 1990

c) vypracování nové ústavy a nového volebního

zákona a předložení obou návrhů k veřejné

diskusi1.1.1991

d) uzavření diskuse1.5.1991

e) předložení ústavy a volebního zákona do FS

k lidovému hlasování, referendu ─ ukončení

činnosti ústavodárného shromáždění28.10.1991

f) volby do nového Federálního shromážděníleden 1992

4. Z uvedeného je zřejmé, že s uplatňováním zásad helsinského procesu, zvláště Závěrečného dokumentu vídeňské následné schůzky KBSE, nelze vyčkávat na novou ústavu. Naopak, je třeba uplatnit zásady tohoto dokumentu v našem právním systému co nejdříve, a ─ mimo jiné ─ tak připravit půdu pro vypracování a přijetí demokratické ústavy (jde zejména o faktický právní stav a právní povědomí obyvatelstva).

Z časových důvodů je ovšem nemožné do vypracování ústavy připravit, popřípadě zásadně pozměnit celou řadu československých zákonů, vyhlášek a nařízení. Navrhujeme proto mimořádný krok. Je jím vytvoření přechodného demokratizačního období v právní oblasti, jehož platnost by trvala do vypracování nových zákonných norem na základě nové ústavy.

5. Právně má být demokratizační období zajištěno přijetím doplňku ke stávající ústavě, zmocňující výkonné orgány, aby jednoznačně přijaly zásady Závěrečného dokumentu z Vídně a řídily se jeho ustanoveními i duchem přijatých závěrů. (Znamená to například okamžitě zrušit výjezdní doložky, zavést právo každého občana na cestovní pas, který mu může být upřen pouze po soudním pojednávání v důsledku trestního stíhání nebo tím, že dotyčný občan je nositelem státního tajemství.)

Přechodné období má zajistit, aby stávající (dnešní) zákony byly nadále zakládány a uplatňovány podle litery, významu i ducha vídeňského Závěrečného dokumentu (tak pro tisk, spolčování a shromažďování má být nadále zásadně povolena každá činnost; nepovolená má být pouze tehdy, pokud by prokazatelně byla nesena duchem rasismu, podporou války a fašismu). I při stávajících zákonech má tedy být v přechodném období možné dovolávat se soudních výroků.

6. Vzhledem k mimořádnému významu této oblasti má ústavní zákon okamžitě a plně řešit otázku trestní represe. Tato oblast je nejen mimořádně citlivá a poznamenaná předchozím autoritativním vývojem, ale i významná pro celý veřejný a politický život země.

Navrhujeme:

a) U trestního zákona č. 140/61 Sb. z 29.11.1961 nadále nepoužívat celou hlavu I (trestné činy proti republice) ─ vyjma paragrafy, které jsou nutné k obraně státu (např. § 91, 92, 105). Zrušit ustanovení § 178 (maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi) a § 211 (tzv. porušování zákona o rodině),

b) zrušit zákon č. 44/1973 Sb. o ochranném dohledu, protože je zneužitelný (a to i v případě tzv. kriminálních deliktů),

c) zrušit zákon č. 150/1969 Sb. o přečinech pro jeho nadbytečnost a zavést zásadu, že buď je určitý čin trestným činem, nebo přestupkem; v takovém případě spadá pod zákon č. 60/1961 Sb. ─ viz dále.

d) uvedený zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku (tzv. přestupkový zákon) ponechat v platnosti s tím, že § 17 (přestupek proti veřejnému pořádku) a § 19 (přestupek proti socialistickému soužití) smějí být vykládány zásadně jen v duchu pokračující demokratizace,

e) zrušit okamžitě Řád výkonu vazby, který je pouhým služebním předpisem S[boru]N[ápravné]Výchovy] ČSR a nahradit jej krátkým zákonným opatřením FS v tom smyslu, že by platil i pro Slovensko (kde dosud platí RNV slovenského ministerstva spravedlnosti). Zmíněné zákonné opatření má být koncipováno v duchu co největšího omezení doby vazby nezbytné pro vyšetření příslušných skutečností, přičemž na osobu drženou ve vazbě je třeba zásadně pohlížet jako na osobu neodsouzenou,

f) zrušit vyhlášku MS ČSR ze dne 30.12.1976 č. 1/77 Sb., o srážkách z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, a o výkonu rozhodnutí srážkami z pracovní odměny těchto osob a chovanců zvláštních zařízení s tím, že bude nahrazena zákonným opatřením (i pro Slovensko) v duchu pohledu na odsouzenou osobu, které ani výkon trestu nemůže a nesmí upírat lidskou důstojnost a degradovat ji na pouhou pracovní sílu,

g) obdobně u zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, uskutečnit úpravy napomáhající celkové humanizaci výkonu trestu,

h) s okamžitou platností propustit osoby odsouzené pro politické nebo náboženské přesvědčení a prošetřit všechna podání z důvodů tzv. kriminální činnosti takových osob,

i) rovněž s okamžitou platností vyhlásit rozsáhlou amnestii pro všechny trestné činy se zvláštním zaměřením na trestné činy dopravní, nenásilné povahy a na dosavadní trestné činy, s kterými se dále v zákonodárství nepočítá (přečiny, opuštění republiky, vyhýbání se vojenské službě pro přesvědčení); tím snížit počet odsouzených na únosnou mez,

j) připravit veřejnou diskusi o smyslu a vhodnosti trestu smrti,

k) upravit zákonem § 19 zák. č. 40/74 Sb. (zákon o SNB) v tom smyslu, že orgány SNB nadále smějí požadovat od občana vysvětlení pouze v případě zahájení trestního stíhání, a to výlučně v oblasti předmětného trestného činu.

7. Jak již bylo řečeno, má zvláštní ústavní zákon

a) stanovit datum mimořádného ukončení činnosti nynějšího FS;

b) stanovit způsob volby ústavodárného shromáždění (mimořádný volební zákon) a dobu trvání činnosti.

Volby do ústavodárného shromáždění by měly být rovné, přímé, tajné a všeobecné. Kandidátem by se mohl stát každý občan, pro kterého by se vyslovil určený počet navrhovatelů (občanů).

8. Bez ohledu na to, jak bude s konečnou platností probíhat příprava nové ústavy, považujeme za samozřejmé, že v nejbližší době bude zahájena veřejná diskuse o zásadách, na kterých má být založena.

Demokratická iniciativa považuje za zvláště aktuální tyto otázky:

a) rovnost všech občanů, ochrana menšin, základních lidských práv a svobod

b) povinnosti občanů jsou dány nejnižším stupněm podřízení svobody jednotlivce společnosti

c) oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní

d zajištění svobody podnikání a pluralitního vlastnictví (státní, družstevní, obecní, soukromé)

e) zřízení ústavního soudu pro posuzování zásady, že zákony platí stejně pro každého a vyšší zákon diktuje nižšímu

f) zapovězení monopolů v politickém, hospodářském i odborovém životě

g) zavedení správního soudnictví

h) uplatnění referenda v určitých ústavou vymezených případech.

Demokratická iniciativa

Hlušičková, Růžena ─ Otáhal, Milan: Čas Demokratické iniciativy 1987─1990. Sborník dokumentů. Nadace Demokratické iniciativy pro kulturu a politiku, Praha 1993, s. 131-135.