Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)简体中文
The following documents and texts show the scope of civil society during the last three years of the communist regime in Czechoslovakia. They have been selected to illustrate the main trends and personalities of anti-totalitarian resistance. The selection, admittedly somewhat one-sided, includes texts of well-known, most distinctive opposition groups, movements, and individuals. All documents were published as a working paper for the international conference “The Democratic Revolution in Czechoslovakia: Its Preconditions, Course and Immediate Aftermath” held in Prague on 14-16 October, 1999. See Hlasy občanské společnosti 1987–1989. Výběr z textů a dokumentů. Ed. Jiří Suk, Milena Janišová, Vilém Prečan (Praha, Československé dokumentační středisko a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1999, 111 pp).
.

1989, 29. červen, Praha. ─ Občanská petice Několik vět.

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy »přestavba« a »demokratizace«, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo co ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo neorganizovalo, odmítá jako »nátlakové akce«; odlišné politické názory odsuzuje jako »antisocialistické« a »nepřátelské«; pokojná lidová shromáždění rozhání; do přípravy nových zákonů nedovoluje veřejně mluvit.

Tytéž měsíce však zároveň kázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále více lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách.

Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize.

Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje.

Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důsledným systémovým změnám a že tyto změny jsou možné a mohou mít úspěch jen tehdy, bude-li jim předcházet vskutku svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konče, musí být tedy zásadní změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality.

Podle našeho názoru je k tomu třeba:

1. Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.

2. Aby přestala být omezována svoboda shromažďování.

3. Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.

4. Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.

5. Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.

6. Aby byly všechny chystané i uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům i veřejnosti.

7. Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné »normalizaci«. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Každý, kdo souhlasí s tímto stanoviskem, může je podpořit svým podpisem.

Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudnou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá.

Signatáři petice s mohou obrátit na jednu z následujících adres:

Stanislav Devátý, Revoluční 1285 ─ byt 312, 760 01 Gottwaldov

Václav Havel, Engelsovo nábřeží 78, 120 00 Praha 2

Jiří Křižan, Navrátilova 16, 110 00 Praha 1

Saša Vondra, Trojanova 1, 120 00 Praha 2

Archiv ÚSD AV ČR - Informace o Chartě 77, samizdat. Ed. nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77, ročník 12 (1989), č. 14, s. 14-15

 
tobacamptobacamp
tobacamp