. 1989, 10. srpna, Praha. ─ Slovo nezávislých iniciativ k srpnovému výročí. Blížíme se zase k výročí osudového dne 21. srpna 1968. Tehdy naši zem přepadla v noci vojska pěti zemí, jež měly být našimi spojenci, na prvním místě vojska Sovětského svazu. Přepadla nás proto, že jsme po velkých ztrátách morálních i hospodářských došli k názoru, že systém zvaný socialismus je třeba v mnohém změnit. Reakční část státního a stranického aparátu se však změn lekla a proto se několik jejích představitelů dopustilo vlastizrady. Požádali tajně o zásah tehdejší stejně reakční vedení Sovětského svazu a otevřeli jeho vojskům cestu. Stalo se tak proti vůli většiny československého lidu a všech ústavních orgánů a v rozporu s mezinárodním právem. Tímto zásahem se reformní proces zastavil, postupně zrušil, a my jsme byli hospodářsky a kulturně násilím zatlačeni do stavu, který přetrvává dodnes. Jeho důsledky jsou pak nejen hluboké a neřešené problémy hospodářské, politické a sociální, ale i zkušenost československého občana, že o zásadních věcech, které se ho dotýkají, nemá možnost rozhodovat on sám, ale že vždy o nich rozhoduje někdo jiný za něj a často v rozporu s jeho zájmy. K reformám, jež se tehdy u nás připravovaly, se mezitím dostaly i některé další země, na prvním místě Sovětský svaz. Jejich společným jmenovatelem jsou změny, směřující k větší demokracii, pluralitě a otevřenosti. Demokracii potřebujeme jako čistý vzduch, zní ze všech stran. I v mezinárodních vztazích nastávají změny k lepšímu. Myšlenka evropského sjednocení dostává jasnější kontury. Sovětská vojska, rozmístěná ve střední Evropě, začínají postupně odcházet domů. Střední a východní Evropa tak stojí tváří v tvář nové situaci a Československo a události z roku 1968 v ní zaujímají klíčové postavení. Zdá se proto, že veřejné odsouzení vojenské intervence v Československu je otázkou blízké budoucnosti. Reakční část našeho státního a stranického vedení ovšem jakékoli zásadní demokratické reformy stále tvrdošíjněji odmítá a drží se u moci jen násilím a zastrašováním. Svou legitimitu odvozuje právě z vojenské intervence před jednadvaceti lety, ačkoli síly, které ji přivedly k moci, už padly. Náš postoj k 21. srpnu se nemění. Vojenskou intervenci je třeba odsoudit, což ale předpokládá zahájit otevřenou a svobodnou diskusi o událostech Pražského jara a následného období tzv. normalizace. Blížící se 21. srpen ovšem dělá starosti mnoha odpovědným a uvážlivým lidem mezi námi. Uplynulý rok totiž jasně ukázal, že občané už nechtějí jen čekat, zvláště když se vedle nás dějí tak veliké změny k lepšímu. Musíme tedy očekávat, že i letos budou mnozí lidé hledat svůj výraz pro nesouhlas s poměry, které u nás panují. Totéž ovšem ví i mocenské vedení a chystá se zase ─ jak nasvědčuje vystupňovaná kampaň ─ proti takovým projevům zasáhnout a vyvolat otevřenou konfrontaci. Chartě 77 a dalším nezávislým iniciativám se podsouvá úmysl svolávat a organizovat občanský odpor v ulicích. Nechceme však a ani nemůžeme vybízet k takovým akcím, které by za dané situace ohrozily bezpečnost občanů. Pokud se však občané sami shromáždí a budou třeba i pokojně demonstrovat, zdůrazňujeme, že na to mají právo. Vládu vyzýváme, aby toto právo respektovala a aby si uvědomila, že nese veškerou odpovědnost za jakýkoli zásah. Ke spoluobčanům se pak obracíme s žádostí, aby odpovědně volili své kroky a uvážili své zatímní reálné možnosti, protože nelze vyloučit, že nedojde k provokacím a brutálním zásahům ze strany policie i proti zcela pokojným shromážděním. Mnozí aktivisté nezávislých iniciativ se pak rozhodli, že svůj občanský postoj vyjádří tak, že se dne 21. srpna v odpoledních hodinách budou klidně procházet v centrech měst, nebudou tam používat hromadnou dopravu a v 17 hodin se každý z nich na svém místě zastaví v dvouminutovém tichém protestu, který bude současně přihlášením se ke svobodě, demokracii a lidským právům. za Chartu 77: mluvčí Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra za Nezávislé mírové sdružení: zástupci Hana Holcnerová, Jan Chudomel, Jana Petrová, Jan Svoboda, Ruth Šormová za České děti: Petr Placák za Mírový klub Johna Lennona: Heřman Chromý, Stanislav Penc ml. za Společenství přátel USA: ing. Petr Bartoš, ing. Bedřich Koutný za Polsko-čs. solidaritu: Petr Pospíchal, Anna Šabatová Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 16, s. 3─4. |