| 74 |
|
. 1989, 12. prosinec, Praha. Prohlášení Občanského fóra v Československé televizi reagující na návrh klubu komunistických poslanců, aby byl prezident republiky zvolen v přímém hlasování. Vážení spoluobčané, obracím se na Vás jménem Občanského fóra v Čechách a na Moravě. Události posledních dnů vám nemusím připomínat. Po třech týdnech společného úsilí se nám podařilo vytvořit Vládu národního porozumění, která je jedním z důležitých předpokladů dalšího demokratického vývoje v naší zemi. Není pro nás bez významu, že jsme tohoto historicky významného úspěchu dosáhli nenásilnými prostředky, především trpělivým vyjednáváním a stávkovou pohotovostí. Na očích veřejnosti, nikoli v zákulisí. Usilujeme vést svou věc se slušností, bez níž se politika stává politikařením, špinavou hrou... Zdůrazňujeme to právě v okamžiku, kdy stojíme před další velmi složitou otázkou – otázkou volby prezidenta republiky. Situace je málem groteskní. Jak víte, klub komunistických poslanců Federálního shromáždění, které má prezidenta zvolit, předložil dnes k večeru návrh, aby byla narychlo změněna ústava a aby nový prezident byl zvolen všelidovým hlasováním, to znamená referendem. Myšlenka, pravda, na první pohled lákavá. Jako by právě toto referendum znamenalo významný krok k tolik námi všemi požadované demokracii. Myšlenka referenda není sama o sobě ani dobrá, ani špatná. Důležité je, v jakém okamžiku a s jakým záměrem je použita. V návrhu ústavy, který jsme za Občanské fórum již předložili, s referendem počítáme, otevřeně však říkáme, že s ním nemůžeme souhlasit dnes. Ustavením Vlády národního porozumění se nám všem podařilo vytvořit jakous takous rovnováhu politických sil, nadále však nesmírně křehkou. Proč právě v tomto okamžiku přichází návrh referenda, s nímž by souvisela bezpochyby prudká volební kampaň? Nemějme iluze, nedokázali bychom ji vést bez osočování. Byla by to nejspíš kampaň, v níž by se vzedmuly vášně, také mezi národy této země, vášně, které jsme zatím dokázali držet na uzdě. Kampaň hodně nervózní. Bojovaly by proti sobě strany, které ještě ani nebyly založeny... Svět si dnes o nás udělal určitou lichotivou představu – obáváme se, že bychom o tento kredit rázem přišli. Podle našich předpokladů by měl být v příštích dnech zvolen prezident, který by měl jedinou základní úlohu: být garantem klidné, nevzrušené přípravy svobodných voleb, z nichž by měl vzejít nový parlament. I tento prezident by měl být prezidentem porozumění. V tomto smyslu jsou karty, podle nás, rozdány jasně. Ukazuje se, kdo vlastně stojí o klid v této zemi a komu naopak prospívá chaos. Nebyli jsme to my, kteří před časem zvolili do předsednictva KSČ Štěpána a Zavadila. Nebyli jsme to my, kteří před deseti dny najmenovali zcela nepřijatelnou federální vládu. A nejsme to ani tentokrát my, kdo riskuje několik týdnů divoké politické agitace. Nelze jinak než trvat na klidném zachování ústavy tam, kde odpovídá našim tradicím. Nesouhlasíme ani s vytvářením atmosféry nátlaku na poslance zastupitelských sborů všech stupňů, aby všichni najednou odstoupili. I takové kampaně se dnes vedou. To by přece znamenalo uplatňovat veskrze pochybenou zásadu kolektivní viny. Buďme k sobě upřímní: za skutečný stav naší země odpovídají nejen ti, kteří byli do svých funkcí nedemokraticky zvoleni, ale také ti, kteří je zvolili. Tedy i my všichni, nebo skoro všichni. Také proto se na vás dnes obracíme, na celou československou veřejnost. Vyzýváme vás k odpovědné úvaze. A vyzýváme vás i ke zvýšené bdělosti. Jestliže právě zkompromitovaní poslanci volají po referendu ve jmému posvátných hodnot demokracie, buďme všichni na pozoru. Jestliže chtějí měnit ústavu právě ve chvíli, kdy den za dnem ztrácejí své mocenské pozice, nevěřme jim. Není všechno zlato, co se třpytí. Není všechno demokratické, co se jako demokracie tváří. Demokracii mohou prosazovat a zlepšovat jen demokraté. Trvejme na zachování ústavy, na řádném zvolení prezidenta Federálním shromážděním. Tímto směrem by mohla nová Federální vláda postupovat. |
